O miniaussie bylo v superlativech napsáno a řečeno již mnoho, je skutečně ale vhodný pro všechny a je opravdu tak všestranný, jak se o něm tvrdí? Ne, žádný pes není dokonalý a hlavně bez práce nejsou koláče a u MAS to nefunguje jinak. Pojďme si tedy říct, co všechno negativního Vás u plemene může potkat a zaskočit. Zde je první část dvoudílného článku. Odkaz na pokračování naleznete na konci článku.

Základní přehled o povaze plemene naleznete také v sekci O plemeni – Povaha, tento článek je doplněním a upozorněním na hlavní negativní znaky tohoto plemene, protože nestačí jen mluvit o těch skvělých věcech, ale také o tom, o čem málokdo mluvit chce – o problémech plemene. Doporučujeme si tento článek přečíst ještě před pořízením miniausíka, ale bude se hodit i ostatním. Možná v něm právě Vy najdete odpovědi na otázky, proč se Váš pes chová určitým způsobem.

Separační úzkost

Typická pro štěňata, ale není výjimečná ani u dospělých jedinců. Miniaturní americký ovčák je plemeno, které potřebuje přítomnost svého pána, kterého nadevše miluje. Ze stejného důvodu se nehodí na zahradu, či do kotce,  kde strádají. Je to plemeno, které vyhledává společnost a být mu na blízku by mělo být nedílnou součástí naší péče o něj. Jsou však situace, kdy je nezbytné, aby byl pes sám, například během naší pracovní doby.

• Co to je? Jedná se o nezvládnutí situace, kdy je pes ponechán o samotě.
• Jak se projevuje? To je velmi individuální, může se jednat o štěkot, ničení věcí, štěně se může ze stresu počůrat i pokakat, výjimkou není ani sebedestruktivní chování aj.
• Co s tím? Základem je naučit štěně samotě a také odpočinku během Vaší nepřítomnosti. Je nutné s výcvikem začít od prvního dne po přivezení štěněte domů. Učení má daná a jasná pravidla. I dospělé psy lze tomuto chování odnaučit, ale trvá to mnohem déle. Pes je ponechán sám pouze vyvenčený, unavený a nakrmený. Doporučuji si najít vhodného trenéra nebo se obrátit na svého chovatele, kteří sestaví plán výcviku. Nedoporučuji zkoušet metodu “pokusu a omylu”.

Destruktivní chování

Typické především pro dospělé psy a psy v pubertě.

• Co to je? Podobné separační úzkosti, toto chování však pramení z pocitu nudy, nikoliv osamění.
• Jak se projevuje? Pes si sám hledá zábavu – ničení věcí v dosahu, sebepoškozování, ničení vybavení bytu, zahrady (hrabání, okusování dřevin) atp.
• Co s tím? Pokud má pes naučenou samotu a přesto toto chování dělá, pak je jisté, že nevěnujete dostatek pozornosti únavě jeho hlavy i těla. Typickým příkladem je raní 10-15 minut dlouhá procházka a následné ponechání psa o samotě 8-9 hodin. Pes se musí ponechávat sám vždy nakrmen, vyvenčen a unaven. Pokud nevíte jak unavit psovi hlavu, znovu doporučujeme se obrátit na trenéra nebo chovatele. Způsobů je mnoho, přes interaktivní hračky, přes shaping až po učení triků či poslušnosti. MAS nelze unavit fyzicky – se zvyšující se fyzickou zátěží si pes jen rychle zvykne na delší procházky a stále nebude unaven, proto věnujte maximální pozornost unavení hlavy.

Hyperaktivita

Typické pro jedince v pubertě (6 měsíců až 2 roky). Může se objevovat i u starších jedinců, pokud nebyli správně vedeni nebo nemají dostatečné vyžití.

• Co to je? Pes s přemírou energie.
• Jak se to projevuje? Přetáčení psů, nevnímají psovoda, nereagují na povely. Řeší všechno a všechny kolem sebe a nedokáží se zkoncentrovat nebo uklidnit.
• Co s tím? Stejně jako pocit nudy, příčinou je nedostatečný trénink a výcvik a mentální únava. Dost často spojeno i s tím, že pes nebere svého psovoda jako autoritu a proto mu nedává touženou pozornost, což vede ke špatné koncentraci během výcviku a horším výsledkům (malé pokroky). Naprosto zásadní je tzv. restart výcviku a následně je nutné držet předem daná pravidla a postupy. Díky vysoké míře aktivity, kterou tito psi mají, je nutné jim věnovat dostatek času pro zapojení do fyzických aktivit, ideálně například některý druh psích sportů. Pravidelné cvičení je nezbytné pro udržení jejich mentální a fyzické pohody, předchází pocitu nudy a potenciálním problémům s chováním. Rádi se zapojují i do rodinných výletů a aktivit. Je nezbytné se obrátit na kvalitního výcvikáře věnující se výchově psa. Ale pozor, ne každý výcvikář umí pracovat s tímto typem psů, vybírejte pečlivě.

Naplnění požadavků MAS nejen fyzických, ale především mentálních, může být velmi časově náročné a majitelé by měli být připraveni novému členu rodiny poskytovat každý den dostatek času na dlouhé procházky, stejně tak mít čas i na každodenní mentální stimulaci (výcvik, hry, interaktivní prvky aj.).

Strach a stres

Miniaturní americký ovčák, více než jeho standardní předek australský ovčák, vykazuje často strach a bázlivost. 

• Co to je? Velká část strachu i stresu pramení z nedostatečné socializace v raném věku (více v druhé části článku – sekce socializace), což je doba ještě u chovatele, stejně tak je důležité i období cca do 6 měsíců až jednoho roku u nového majitele.
• Jak se to projevuje? Strach může být jak z lidí, tak ze psů nebo z nových věcí či nového prostředí. Pes se může klasicky choulit, může však i štěkat, může projevovat strachovou agresi vůči dané osobě, zvířeti nebo věci. Může se také snažit utéct z nastalé situace.
• Co s tím? Pokud se jedná o psa – štěně do půl roku stáří, je nutné zapracovat na správné socializaci. V tomto ohledu je klíčová role chovatele a péče, kterou štěněti dal ještě před samotným odběrem, na ni pak navazuje přímo majitel a pokud vše i  on rozvíjí jak má, bude mít štěně brzy po problému. Problém nastává pokud chovatel nebo majitel tuto část nezbytné výchovy neudělal, o to hůře pokud se pes dostane k majiteli až ve vyšším věku (typickým příkladem jsou exporty). Ani u nich nebo dospělých psů není nic ztraceno, práce s nimi je však časově i psychicky náročnější a změna chování trvá opravdu dlouho. Je nutné požádat o pomoc zkušeného chovatele nebo trenéra a na nápravě začít okamžitě pracovat. O důležitosti rané socializace a co socializace vůbec je s dočtete níže.

hlídací instinkt

Typická vlastnost i u standardního Australského ovčáka, předka MAS.

• Co to je? Pes má tendence (mnohdy až přehnaně) hlídat věc, kterou sám považuje za důležitou.
• Jak se to projevuje? Naprosto typickým příkladem je pes uvázaný o lavičku v parku, lavičku přijme za svou a začne ji hlídat a nepustí k ní cizí osoby. Daleko častější je například v domácnosti s více psy, kde se objeví například taška, jeden pes ji může přijmout za svou nebo je pro něj nějak důležitá a nepustí k ní žádného dalšího psa. Ještě upozorním na jedno, pes může začít danou věc hlídat až po odchodu majitele z domu nebo třeba když majitel usne (například ve vlakovém kupé). Proto je potřeba si na takové chování dávat pozor. Majitel si ho nemusí být vědom nebo si ho všimnout.
• Co s tím? Psovi je nutné takové chování striktně zakázat a nerozvíjet ho nebo nepřecházet toto chování bez adekvátní reakce. Také je možné psa cvičit záměrným vystavováním dané situaci a naučit ho se správně chovat a reagovat. Ostražitost v sobě mají roky vyšlechtěnou a je vhodné ji jen nasměrovat správným směrem.

pasení / lovecký instinkt

Pasení není vždy žádoucí a lovení zvěře či její stopování by určitě nemělo být u našeho plemene žádoucí nikdy.

• Co to je? Pasení ovcí může být žádoucí, pes však může pást i děti, auta aj. To již žádoucí není a je třeba to neprodleně řešit. Stejně tak nahánění a stresování (nejen) divoké zvěře nebo její stopování. Oba projevy jsou nebezpečné pro psa samotného i pro jeho okolí (i zvěř).
• Jak se to projevuje? Jedná se o další vlastnost zděděnou od Australského ovčáka, například pes pase děti. Snaží se je nahnat do stáda nebo naprosto typicky kouše / štípe do nohou, především pak do kotníků, čímž se snaží umocnit naléhavost toho, že jej máte poslechnout (psi štípáním do kotníků hnali stáda do složitých hornatých terénů, kam se skotu nechtělo). Stopování zase je, když pes dá čumák až k zemi a jak vysavač jede po stopě například zvěři v lese, dost často i úspěšně. Zvěř vyběhne, pes za ní. Díky pocitu, který mu běh za zvěří dává, se tím pes sám odměňuje a následně své chování opakuje. 
• Co s tím? Veškeré toto chování se označuje za nežádoucí a je nutné ho okamžitě zastavit, než se stane pro psa běžným. Nepovolujte ho a nepodporujte psy v takovém jednání (ani pokud se Vám to u štěněte zdá milé – že žužlá kotníky).

štěkání / zvuky

MAS jsou opravdu vokální plemeno a štěkání nebo spíše komentování je pro ně typické.

• Co to je? Ne vždy se jedná o klasické štěkání, jak jej znáte. Dost často to jsou různé prapodivné zvuky či mrmlání a komentování.
• Jak se to projevuje? MAS mají tendence spoustu věcí komentovat nebo vstupovat do rozhovorů. Štěkáním či zvuky projevují veškeré emoce, radost i strach, natěšení, euforii, nudu aj. Mají problémy se sebekontrolou a usměrňováním se, což poté vede k odpuštění “páry” v podobě zvuků či štěkotu. Majitelé postupem času většinou již ví, co to v danou situaci zrovna znamená a co se pes snaží říct.
• Co s tím? Jednak je dobré si do určité míry i zvyknout a považovat to za věc, která k plemenu patří. Je však také důležité psa učit sebekontrole již od útlého věku a toto chování nepodporovat a nezhoršovat. Může být například problematické pro psy žijící v bytě. Proto je nutné od začátku psa učit tomu, co od něj budeme vyžadovat i v dospělosti, například že doma se neštěká a venku se štěkat smí.

Druhá část článku zde: Miniaturní americký ovčák – o čem se nemluví 2/2