Při pořízení psa je jedním z důležitých faktorů volba mezi psem (samcem) a fenou (samicí). Každé pohlaví má své specifické fyzické a povahové vlastnosti, které mohou ovlivnit soužití s majitelem. V tomto článku se podíváme na hlavní rozdíly mezi psy a fenami a na to, jak mohou ovlivnit Vaše rozhodnutí.

Již před 5 lety jsme začali s hledáním zájemců pro naše vrhy a všechny ty roky ve velkém převažují zájemci o fenky, před zájemci o pejsky. I když někteří zájemci mají reálné důvody k tomuto výběru (například plánují na feně chov), tak většina důvod nemá a fenu volí jen proto, že si myslí že: „feny jsou hodnější“, což není vždy pravda. Což mě vedlo k sepsání tohoto článku. Hned na úvod však chci říct to hlavní, ani jedno pohlaví není lepší nebo horší. Důležité je, co zájemce hledá a očekává. Každé pohlaví má své výhody i nevýhody a právě o nich se dočtete níže.

Fyzické rozdíly mezi pohlavím

Tvrdit, že psi jsou větší, vyšší či těžší se u našeho plemene nedá říct tak jednoznačně. Miniaturní americký ovčák má, proti jiným plemenům, poměrně velký rozptyl ve výšce dle standardu plemene, což se může projevit i v rámci jednoho vrhu. Může se tedy stát, že v jednom vrhu bude pes s 38 cm a stejně tak fena se 43 cm, nicméně i když bude pes menší než fena, mělo by platit, že je pohlaví na první pohled vyjádřeno – správně by měl být samec od feny poznat na první pohled. Samec je tedy minimálně robustnější, očekává se u něj mohutnější krk i výraznější límec či širší hlava. Feny naopak působí lehčeji a elegantněji.

Z pohledu anatomie je vhodné si říct, že pes má viditelný penis a varlata v šourku, pokud jedno či obě nesestoupí, pes je automaticky vyřazen z chovu. Fena má naopak vulvu a také mléčnou lištu, která se skládá ze 4-5 cecíků. Všechny části pohlavního ústrojí u obou pohlaví mohou způsobovat zdravotní komplikace či povahové změny. U psa mohou být pravidelné záněty předkožky, nesestouplé varle je nutné operovat. Varlata navíc produkují testosteron, který ovlivňuje chování psa. U fen je zase strašákem mnoha majitelů tzv. falešná březost, feny trpící falešnou březostí mají vyšší riziko zánětů dělohy nebo mléčné lišty, tento stav může být život ohrožující a vždy je v takovém případě dobré zvážit přínosy kastrace. Falešná březost nastupuje přibližně 2 měsíce po hárání, ta má historicky své opodstatnění, kdy se o vrh byly schopné postarat i ostatní feny, pokud matka nemohla. V dnešní době se však jedná o komplikaci, která může přinést vážné zdravotní problémy.

Hárání a značkování

Ano hárání je u fen velmi složité období, které při výběru štěněte hraje velkou roli. A majitel by měl přesně znát, co jej s fenou čeká. Feny hárají 1-3x ročně, hárání trvá 3-4 týdny, z toho tzv. krycí období přibližně týden. Majitel musí svou fenu po celé toto měsíční období zabezpečit před nechtěným krytím, nejen před vlastními psy, ale také před těmi cizími, což si mnoho majitelů, kteří fenu nikdy neměli, často neuvědomuje. Pokud bydlíte na místě, kde je velká koncentrace psů (ještě hůř na volno), typicky je to například sídliště, tak toto období může být někdy skutečným utrpením. Pokud mohu mluvit ze své zkušenosti, tak není den, kdy někomu k mé feně neuteče jeho pes a otravuje nás. Běžně za námi z procházky jde jeden nebo i více psů. Dokonce mi bylo vyčteno, že háravku nemohu venčit na sídlišti nebo – ještě lepší bylo upozornění – že s háravkou vůbec nemám chodit ven. Ano i takové situace jsou a Vy jen s hrůzou čekáte odkud se zase vynoří nějaký pes a chráníte fenu vlastním tělem. Máme opravdu smůlu na okolí, ale máme štěstí na naše fenky, jelikož jsou feny, které jsou v tomto období navíc velmi neposlušné. V krycích dnech dokonce mohou samy iniciovat útěk s cílem vyhledat psa a spářit se.

Během hárání budete mít také možná zakázaný vstup na cvičák (je to individuální), nicméně po celou dobu nesmíte pouštět fenku na volno, aby náhodou neutekla. Jak již bylo zmíněno, cca 2 měsíce po hárání může nastat falešná březost, která s sebou nese další komplikace. Ke společnému soužití nekastrovaného psa a feny bych ráda ještě dodala, že zvířata jsou schopna i nemožného, aby se k sobě dostala a splnila si své pudy. Proto by měl alespoň jeden z dvojice být vykastrován.

Samci naštěstí nic jako hárání nemají a v tomto směru je tedy soužití se samcem mnohem snadnější, ale může Vám naopak utíkat za háravkou, nežrat, pokud je nějaká v okolí (a další projevy). Psi naopak (především v době dospívání) mohou mít v důsledku produkce testosteronu dominantnější či agresivnější projevy. Ty jsou nejvýraznější v období puberty, tedy od 6 měsíců do 2 let, následně již dochází k útlumu nežádoucího chování. To se však neděje samo, ale je nutné správné vedení a výchova! Pokud toto chování není včas podchyceno, může se naopak zhoršovat a přerůst majiteli přes hlavu.

Značkování je dalším typickým projevem psa samce, které spoustě majitelům vadí. Pozor však, značkují i některé feny, jen ne tak vysoko. Pokud má majitel psa trpělivost a chuť, značkování lze odnaučit. Jeho projevy může také zmírnit včasná kastrace psa. Pokud máte strach, že Vám samec svým značkováním zničí okrasnou zahradu, tak nezapomínejte také na to, že ji může zrovna tak samec či fena zničit okusováním, či hrabáním.

Kastrace

Jak již bylo zmíněno, kastrace pomáhá nejen zdravotně, ale může mít vliv i na samotné chování jedince. Důležité je však správné načasování zákroku a také individuální posouzení konkrétního jedince. Kastrace u psa je mnohem menším zákrokem a při správné péči s minimálními pooperačními komplikacemi, u fen je tato operace o něco složitější, navíc stojí v úvahu zvážit i odstranění zmiňované mléčné lišty. Kastrovaní psi bývají klidnější, méně dominantní a mají nižší sklony k toulání. Sterilizované feny již nehárají a obvykle se snižuje riziko hormonálních výkyvů či falešné březosti. Kastrace může však přinést i negativní dopady (problémy se srstí, inkontinence či nadváha).

Povaha a soužití ve smečce

Asi nejdůležitější je však vždy povaha. Pohlaví určuje některé znaky povahy, ale zároveň stále zůstává i fakt, že se povaha liší i štěně od štěněte, jedno může být například dominantnější než jiné nebo společenštější atp. Tyto informace Vám vždy poskytne chovatel.

Obecně platí, že psi bývají hravější, přítulnější, ale mohou být více soutěživí s jinými psy a mohou se projevovat i teritoriálně. Zejména v období puberty může být jejich výcvik náročnější a projevy vůči jiným samcům mohou být agresivnější. Jsou ale také více navázáni na majitele a jsou to tzv. mamánci, nejsou tak samostatní v rozhodování jako feny. Jsou tedy oddaní, spolehlivější a méně náladoví, netrpí na hormonální výkyvy několikrát ročně (nahárají). Hravost jim zůstává i po celý jejich život a snadněji si zvykají na malé děti či jiná zvířata (vetřelce v domácnosti). Hravá povaha je však někdy rozptyluje a mají problémy s pozorností. V takovém případě je na majiteli, aby se na danou věc při výcviku zaměřil. Správně načasovaná kastrace může zamezit většině z nežádoucích projevů u psů (je však nutné individuální posouzení rizik jedince).

Feny bývají tvrdohlavější, teritoriální a nezávislejší. Také mohou být náladovější, zvláště v období hárání. U některých fen se může po hárání objevit falešná březost, což může způsobit dočasné změny v chování. Feny jsou ve svém jednání více samostatné. Postupem času jsou feny ve vyšším věku ušlechtilejší a tedy i rezervovanější. Ne všechny tyto vlastnosti musí být označovány jako negativní, já například tvrdohlavost v některých ohledech považuji za vlastnost, které se ve výcviku a výchově dá skvěle využít.

I feny mohou projevovat chování alfa jedince – jako je naskakování či značkování. Stejně tak se i feny mohou projevovat dominantně v rámci smečky (i v divoké přírodě vedou smečky feny), běžně se tedy stává, že se feny v jedné domácnosti o tuto pozici porvou. Nutno dodat, že rvačky fen bývají často mnohem ošklivější než rvačky mezi dvěma samci. Vím i o situaci, kdy dcera svou matku zabila. I přesto, že feny spolu byly celý život. Myslet si, že rvačky patří jen ke psům je omyl.

Ze své zkušenosti, kdy jsem měla doma jak dva samce, smíšený pár i dvě samice, tak nejméně konfliktů (vlastně prakticky žádné), jsem řešila u smíšeného páru (pes byl kastrát). U dvou samců se během puberty objevovaly nepříjemné chvilky rvaček, neměly však žádné velké důsledky a jakmile mladší pes také dospěl, problémy pominuly. U dvou fen byl vztah vždy o něco křehčí a nezkušený majitel by mohl mít problém tyto situace řešit nebo jim předcházet. Což se mi naštěstí bez problému daří a pevně doufám, že klid v naší domácnosti bude i nadále. Feny je totiž nutné již od první chvíle vychovávat a vést k bezproblémovému vzájemnému soužití, s tímto Vám pomůže zkušený kynolog, pro naše majitele jsem tady samozřejmě já. Tento křehký vztah může snadno a nevědomě narušit sám majitel svým nevhodným chováním ke psům (nejčastěji to vidím v situacích, kdy si majitelé své psy polidšťují). Přesto já vždy doporučuji, ať si pořizujete raději smíšený pár, kdy je jeden z páru vykastrovaný. Jsem však k dispozici pro své majitele a vše s nimi ráda proberu do detailů, na které zde není prostor.

Závěrem

Závěrem chci znovu zopakovat, že není lepší a horší pohlaví. Každé pohlaví je jiné, ale co víc, každý jedinec je jiný a to i v rámci jednoho vrhu a každý majitel hledá něco jiného. Výše zmíněný text je všeobecný, přesto nevylučuje, že u někoho to bude přesně naopak. Záleží na genech, na povaze jedince, na prostředí a chování velkou měrou ovlivňuje majitel sám a jeho přístup k výchově psa. Článek má pomoci k rozhodování a informovanosti pro všechny naše zájemce, kteří si plánují štěně teprve pořídit nebo rozšiřují svou smečku.

Naši majitelé dostávají všechny informace o povaze jedince a podle povahy jsou štěňata následně do svých rodin i vybírána, aby co nejlépe sedla svým majitelům i budoucímu prostředí. U nás si tak není možné vybrat štěně, ale jsme otevření společnému rozhodování. Děkujeme za respektování.